II. PŘÍTEL ZE ČTVRTI LATINSKÉ.

Byl krásný jako cigán z volné stepi,

že každá griseta si vzdechla: Hezký hoch!

měl z mansardy své rozhled velkolepý,

v ní spoustu knih, pár obrazů a soch.

Zřel s okna svého našedlé střech moře,

tu Paříž modravou i s věží Eifflovou,

jež večer podobna jsouc hvězdné hoře

nad plání jiskřila se Martovou.

Tam celý svět se hemžil v pestrém roji...

ó, jak to vřelo tam a co tam luzných žen!

Leč on spěl denně večer v jizbu svoji

a k dílu veršů svých sed’ roztoužen.

A ladil pečlivě svých citů lýru,

pln hudby, něhy, nadšení a povzletu,

že zcela zapomněl v té chvíli míru

na Bídu – věrnou družku poetů.