II. Rci, kdo by tebe neměl rád,

Rci, kdo by tebe neměl rád,

mé drahé, zlaté kotě,

kdo rázem, když tě uviděl,

by láskou nevzplál pro tě?

Kdo neměl rád by vlasy tvé,

tvůj každý moudrý nápad,

jak „slepá bába“ před námi

když svůdně chtěla’s tápat?

Kdo nemiloval by tvůj smích,

a chůzi tvou, tvé šaty,

kdo pro tu záři očí tvých

by rázem nebyl jatý?

Ó věř, dnes ještě blahý cit

mé srdce divně mámí,

jak milovali ohnivě

tě všichni moji známí...