II. ROZMLUVA NOČNÍ.

Nepokryla se podzimním listím

Dolina, dolinečka;

A posula se ruským vojskem

Krajina, krajinečka,

Tož krajina ta, celá země švedská

Od moře do hor vysokých;

A na vysoké hoře na noční stráži

Mladý bojovník stojí,

On ke všem ke čtyrem nebes stranám

Pilným okem pohlíží;

I nemluví on udatný mládec

S milými bratry svými,

Ani na nebi s jasným měsícem,

Tichým svým společníkem:

Ale mluví on dobrý mládec

S milou dalekou stranou,

S milou dalekou stranou, rodným krajem,

A takto se vyptává:

„Ty pověz, pověz, rodná matičko,

Krajino, dálná strano!

Či ještě na živu, na zdraví

Roditel, starý otec?

Či po mně touží mladá žena?

A což maličké dítky!“ –

Ne svistem větrů daleká strana

Mládenci odpovídá,

A odpovídá krajina rodná

Sladkým ruským jazykem:

„Ty spokoj se, upokoj, udatný mládče,

Živtě starý otec tvůj,

I mladá žena s malými dětmi

Chová tě v lásce věrné.“

„Ach, ty matičko, rodná strano,

Trojí posluž mi službou:

Což první služba – starému otci

Poklonu a dobrou noc;

Což druhá služba – mé mladé ženě

Políbení a lásku;

Což třetí služba – maličkým dítkám

Otcovské požehnání.“