II. Ruský rolník.

Nic neodolá meči Francouzovu!

Jsou vojska jeho jako litá z kovu.

Jen Rus mu ještě vzdorně čelo staví.

Však milionem paží zakrvaví

šat její bílý v bitvě hrůzoděsné;

měst matka, Moskva, před nohy mu klesne!

Již táhne Rusí, postrach před ním letí,

však silnice mu skryta pod zámětí.

Děl Napoleon: „Jsme tu na bezcestí!“

a pobočník: „Tu chýž, kmet seká klestí!

Kde cesta k Moskvě? Pověz, hlavo šedá!“

„„Nechť pán jí sobě pod závějí hledá.

Mne láska k zemi svatým poutem váže. –

Má pravice vám cesty neukáže!““

To pověděv, si uťal ruku pravou.

A Napoleon mrzut pohnul hlavou

a poprvé snad zachmuřil své čelo.

Pak bez ptaní dál na Moskvu se jelo.