II. SCÉNA REDAKČNÍ.

My, přátelé, se sešli dnes

žert illustrovat: do ut des.

Sbor nejmladších jsme básníků

a čert vzal každou kritiku.

Neb každý z nás – buď práci čest –

zvlášť mimořádné lumen jest.

Pan Velhartický Veliký

je reformátor epiky.

V něm čistá vášeň plápolá.

Ať žije krásná Ghisola!

A krad’-li, noc, hle, tajemnou:

mha za mnou a mha přede mnou.

Též i pan Hilar, na mou čest,

fenomenální lumen jest.

Vášnivé jeho výkřiky

jsou kvintessencí lyriky.

A krad’-li, noc, hle, tajemnou:

mha za mnou a mha přede mnou.

Pan Velhartický s Hilarem

jsou velcí (ač já větší jsem).

Napíši o nich časem rád

zvlášť shovívavý referát.

Kradou-li, noc, hle, tajemnou:

mha za mnou a mha přede mnou.

Svět lumen větší nezočil,

než velmistr je Vyskočil.

Nad světy sláva jeho plá

(ač trochu větší jsme my dva).

Krade-li, vtip to praznámý,

mha před námi, mha za námi.

Hleď, luzo, naše trofeje:

to positivní práce je.

Jsme syti rvaček, kritiky,

a každý z nás je veliký.

To bude pěkné, jemine,

až slední kritik vyhyne.

Půjdeme skvělí, velicí,

a každý smekne čepicí:

„Hle, sbor tu našich básníků!“

Proč nevzal už čert kritiku?

Nám stačí buben reklamy.

Mha před námi, mha za námi.