II. Snů těžkých plna je ta alej tmavá,

Snů těžkých plna je ta alej tmavá,

myrt v záhonech a planý balšám v mlází,

chmel s révou, který přes cesty se plazí,

i růží keř, jenž zvolna opadává.

Jak ve dřímotě zachvěla se tráva!

to pavouk, smutný eremit, snad vchází

v kout za fontanem, kde etrurské vázy

svých krajek třísní zvolna obetkává.

Zas navrátil se. Hle, jak pavučiny,

své stříbrné sny, věší mezi stébly,

jež v dlouhém snění hýbají se zvolna.

Snad stromů sny jsou dlouhé jejich stíny,

jenž místo vln se řinou v prázdnou škebli,

jak v choré srdce upomínka bolná!