II. Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,

Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,

mně dalo’s více nežli dáváš jiným.

Pod střechou tvou já klidně dýši zatím –

jen někdy myslím: čím as řád ten splatím?

A až kdys půjdu odsud v noci temné

až zavřeš dům – kam cesta povede mne?