II. Šumí vichr po doubravě,

Šumí vichr po doubravě,

bouře spěchá z daleka,

brzo v horách zahlaholí.

Tebe, hochu, neleká?

Oj, vždyť jsem já synem bouře!

Mluvu její duše zná:

v pochod víří hromu rázy,

vichr, píseň válečná.

Duše peruť volněj’ pne se,

oj, to nota písně zní,

o níž duše truchlá často

ve hrobovém klidu sní.