II. Systemy a utopie,

Systemy a utopie,

problemy a zákonníky,

tyto skřipce lidských duchů,

do moře jsem hodil všecky.

Lepšího jim není hrobu,

ať tam dřímou až v den soudný!

Pouze zlaté hvězdy bájí

vtkal jsem v blankyt svého nebe.

Na vlnách mé poesie

pluje pouze labuť Mythu,

a mystická její píseň

zní až v šero dávných věků.

Zní jak harfy ze dna moře

při měsíci, zvolna, tiše;

zní jak bouře vodopádu,

jásající threnodie!

V ní zas žije Olymp celý,

veliký Pan v ní se tají,

Dryady a Oready

i Satyrů chlipná chasa.

A nad všemi úbělová,

narozena z pěny moře,

trůní ve své nahé kráse

Venus Anadyomene.