II. To staré Budějovice jsou,

To staré Budějovice jsou,

jak na dlani v rovině leží.

Poznáš je, brachu, už z daleka

po černé, vysoké věži.

Tam na ochoze každou noc

hodiny hlásný troubí,

a dole mládenci s pannami

se vodí pod podloubí...

A v městě nejedna hradební věž

a bašta dosud stojí,

a jeho milost biskupská

tu residenci má svoji.

Na kašně, na velkém náměstí,

rek Samson lva tam rdousí –

ba, chodci toho zápasu

sotva dnes povšimnou si.

Blíž řeky klášter, založen

Přemyslem Otakarem.

Tam černou zřít Pannu Marii

na zázračném obraze starém.

A v hradbách, kol řeky, nejedna

dělová koule vězí.

Teď ptáci hnízdí tam ve střílnách

a v máji voní tam bezy – –

Ba, mnohou staré město to

válečnou přežilo bouři!

Dnes rozkvétá a v jeho ruch

tovární komíny kouří.

Kdys mnohý tu proslulý zrodil se muž,

k němuž lid vzhlíží v pýše –

Tak Jírovec, Plachý a Šuselka,

jenž psal nám „z té německé říše“.

Tu biskup Jirsík na věky

zanechal památku světlou,

a Zátka k slunci zved' ratolest,

bíle a růžově zkvetlou.