II. To vše bude ideálné

To vše bude ideálné

jako v pohádce.

Sejdeme se z dálky dálné

v parku, kde u tůně kalné

kvetou kosatce.

Bledě modré, s ostrou vůní

v žlutých směsici,

po těch zvlášť mé smysly stůní...

z daleka co bouře duní

z hloubky kvačící.

Mihnou-li se blesků šlehy

tesknou parku tmou – –

vášeň má jest plna něhy,

nestrhá, věř, citu břehy,

leda – modlitbou...