II. To život náhle vchází v háje stinné

To život náhle vchází v háje stinné

a v květy růžové se asfodely mění,

a Paní snů a božských opojení

uléhá v lasturu jak v perleťové kliné.

Do zlatých pohárů proud z amfor plyne,

vrcholky platanů jde divné chvění,

krev jásá divoce a vášnivě se pění

za hudby zřídel, jež se do tmy řine.

Dech dráždivý jde z fialkových trsů.

A číše, nesoucí tvar lebky i tvar prsu,

jak smály by se, když se v úder zvednou.

A modrou nocí zlatý měsíc pluje,

co bílý mramor v červeň oživuje,

a růže mrou a v štíhlých vázách blednou.