II. Tvé jasné čelo vysoké

Tvé jasné čelo vysoké

jen pro květy se bělí,

a přec ti žalu korunu

vtisknouti na ně směli.

Na tebe hledě zatruchlím –

kol hlavy trn se stáčí –

a vidím úsměv na rtech tvých,

a mně je tak až k pláči.