II Ty můj pěvče hrdý, pluješ kol těch strání

Ty můj pěvče hrdý, pluješ kol těch strání

na své pyšné lodi v rozbouřeném moři

šedou, mlžnou dálkou, tam kde úsvit ranní

jako zlatý maják v temných mracích hoří.

Mrtvým šerem ticha, jež se v kraje sklání,

pochodeň se žhavá na východě noří,

světélkuje moře, září za svítání,

oslavuje písní čarokrásnou zoři.

Kde noc tmavá byla, svítá den již bílý,

zlaté slunce vstává zářivé a skvoucí,

žluť a zeleň, azur, v jeden tón se slily.

A Tvá píseň hrdá zvučí jasem jitra

od Adrie k Baltu vítězná a vroucí –

vyzní v hymně slavné snad již dnes neb zítra!