II. Ty’s umíral. Byl večer. Mlhy skryly

Ty’s umíral. Byl večer. Mlhy skryly

svým temným pláštěm širé dálavy,

a první hvězdy nebem zazářily

skrz jarní noci závoj mlhavý.

Ty’s umíral. Již smrti anděl bílý

pozvolna skláněl tobě u hlavy

své peruti, by skončil v krátké chvíli

života tvého zápas krvavý.

Teď z prsou těžký vydral se ti vzdech –

a nebem slétla hvězda – rudý svit –

a v pádu jasnou stopu zůstavila.

S ní duch tvůj odlét vzdušných na křídlech,

ten meteor, jenž nebem v temno vlít –

však jasná stopa dobra po něm zbyla!