II. U dcer mohla žít i synů,

U dcer mohla žít i synů,

ale ovšem za horama.

„Však už ztěžka nohy šinu!“

Zůstala v svém městě sama.

Jedna jizba – celým světem.

„Ale k stáru – jaké poutě!“

„Vzpomínek tu – řekla dětem –

na děda dost v každém koutě.“

Tiché město – jak by spalo

pod příkrovem věčné zimy.

„Bohatství tu arci málo,

jsem tu však jak mezi svými.“

„Nechte mě, kde v strasti, blahu

žila jsem svůj život celý!“

– Všude zvykneš! – „Však zde sáhů

od děda jen pár mě dělí!“