II. U dveří jak šelest lupení,

U dveří jak šelest lupení,

zaslechl jsem cosi o půlnoci.

V tajemná kdo věří znamení,

myslel by, že jakous vyšší mocí

objeví se teď i vidění.

Láry, fáry! hloupé pověry,

Škoda svíčky posvítit si na to.

Nejsou-li to jiné příšery,

věřitelé nestojí mi za to.