II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,

Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,

a vždycky srdce potěší, i když se neusmívá gazel;

hned ostrov není pustým víc, když jen co lehký motýl

na květech křídla rozestře perlově proměnlivá gazel;

poušť hned je méně truchlivá, když sluchu poutníkova

se o přátelství dotkne zpěv, jejž jako ze sna zpívá gazel,

a zpívává jak ze spánku, sny tajné prozrazuje,

do světů dálných neznámých se extaticky dívá gazel

a zří tam tužeb splnění, uskutečnění ráje,

zří božské krásy vtělení, již k sobě strhnout chtívá gazel,

však spáč když ze sna procitá a v svět udiven hledí,

tu skráně jeho opouští a v noci stín se skrývá gazel,

neb kouzlo je vždy diskrétní a utajeno světu

a jako vážka nebo pták též často plachým bývá gazel,

když nám však srdce rozjasní, tu s dostiučiněním

jak lotos v slunci na vodě si v slávě odpočívá gazel.