II. V podletí krásné vžila se,

V podletí krásné vžila se,

ač již tak dávno minulé,

na blahé doby vzpomněla

tak záhy letem zhynulé.

V sen lásky tiché vžila se,

jal svět ji bídný v útrpnost, –

dohrála. – Před ní jevila

se chladná hořká skutečnost.

Ach, srdce, srdce ubohé

tak osud zle tě drtí,

zastav ho, hledej úlevy

v náruči bledé smrti! –