II. VIKTOR DYK: NESMÍŘITELNÝ ZPĚV JARNÍ. (I.)

Auto, jež fičí, tramway, která zvoní,

v regálech listy, folianty novin.

A skříně, utlačené od tiskovin.

A všechny věci stejné jako v loni.

Požitek marně promenadou honí

života tempo rušné, překotné.

Přespříliš vše je gramotné.

A všechny věci otřelé jak v loni.

V kavárně hlava k hlavičce se kloní.

Nalezly právě nový směr?

Po otcích, matkách, humbug synů, dcer.

A všechny věci prolhané jak v loni.