II. Vina a trest.

Ten Prometheus na své skály štítu,

sup jemuž hlodal útroby v zlé muce,

ten Ixion hnán kolem v rozmach prudce,

ten Sisyf s balvanem svým na Kokytu;

ten bědný Tantal, jemuž v luzném třpytu

plod kynul, který nechytily ruce,

ten Dantův Lucifer v ker ledných shluce,

ten Farinata v žhavé rakve skrytu;

ti všickni tam pod olověnou kápí,

ti v stokách lejna z visionů Snorra,

ó vlasti má, svůj trest přestojí snáze;

přes tebe věky hřmí všech útrap slapy,

tvá noha v poutech, na tvých ňadrech hora. –

Však, ptám se, je trest s vinou v rovnováze?