II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,

Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,

že na něm taký samotář své sny jak přízi snuje,

že Psyché jemu příbuzná, v zajetí uvržená,

ač pouze tuší jej, na křídlech touhy k němu pluje,

ač nezná jeho podoby též ani jeho jména,

že svoji skutečnost přec za sen jeho obětuje,

však přece jenom krásnou jest shledání duší scéna

a harfa větví krásnou jest, že tuto báji snuje,

jež toužením na dálkách azuru je vykouzlena,

že vlny ostrov líbají a motýl obletuje,

že fantasií muž je obdařen a citem žena,

že zefyr vane lehounký a v plachty člunu duje,

na němž se blíží skutečná, snem vytoužená žena

k ostrovu blažených, jenž v jejím srdci existuje.