II. Však půjdeš dále, útlá Psycho milá,

Však půjdeš dále, útlá Psycho milá,

květ musí kvést a dál jít Ideal,

jenž před tebou jde přísný dál a dál,

chce, abys nechala stop, že jsi žila.

Ó, nekloň hlavu, kterou nahrbila

ta tíže věků a plášť drsný skal,

ten odhoď směle a s ním chorý žal

a zaplaň v slunci smělá, čistá, bílá!

Ta posa resignace, smutku, mdloby

ti nesluší, ó nesmrtelných dcero!

Máš přece prsy, z kterých tryská žití!

Jdeš nohou pevnou, projdi temnot doby,

jdi k cíli přes tůně a skalin stero.

Tvůj Ideal jde napřed a vždy svítí...