II. Vyšehradská skála

Vyšehradská skála

v mlžný plášť se halí. – –

„Kam jste tu mou slávu,

divé bouře, svály?

Klesly staré hradby

v divých bouří žáru,

smutno mi, tak smutno

jako matce k stáru.

Jsem já starou matkou

celé české země,

a mé vděčné děti

přicházejí ke mně.

Přicházejí ke mně

pravé české děti,

matičce se staré

sklání ve objetí.

Přicházejí valem

sem do mého klína,

u matičky staré

sladce se to dřímá.“