II. Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl;

Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl;

ten jeden zpíval – ten druhý pil,

ten třetí se pro holky s každičkým bil;

jaký náš cíl?

Ten, který zpíval – dávno juž ztich’,

ten, který píval – pije dnes, mnich,

ten, který rval se, hladí si břich,

moudrý a tich.

Já bez barvy zvláštní zdál jsem se všem,

mne lákala do dálky Svatá jen zem,

já s nimi kráčel vždy tichý a něm,

řka: „Ber mne, jak jsem!“

Po mnohých letech vracím se již,

cizí mi město jest a cizí chýž,

cizí je člověk, hvězdná jen výš

zdá se mi divně tak blíž!

Ale klid veliký v duši své mám,

ať jsem tak sešlý, ať jsem tak sám,

k všeho dnu tiše zřím v náručí tmám,

jdu, nevím kam.