II. Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,

Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,

a mžikem všechno změnilo se kolem:

Koberec květů rozsypal se polem,

koruna stromů v květ se rozpučela,

z dřevěných úlů vyletěla včela,

a větři povídali nad topolem,

že s motýlem a čápy, se sokolem

se žene máj jak řeka rozhučelá.

Křepelky kradmo strojily si hnízda,

slavíci tuží na námluvy hlasy,

a na třešni si drze vrabec hvízdá,

jak pěkné hnízdo ukrad’. Rozkoš vjela

též v srdce mé, a dechem vší té krásy

jak s vrchů sníh prchala chmura s čela.