II. Z PRALESA.

Vyskočili z lůna země

strůmky v lepé jara zdobě

jako k rejům dovádivým

z klínu matky hravé robě.

Přimknuli se v roztoužení

k jedlím štíhlým modřínové,

v skočné jarných vánků hudbě,

k nevěstám jak šuhajové.

Než matička uchystala

k bujným plesům šperky nově,

polehli tu v pusté směsi

jak mrtvoly na hřbitově.

S večera jim zlaté mušky

pálí světla ve lampičkách,

jak stařenky nahrbené

na hřbitově o dušičkách.