II. Závěť Cidova.

V hoři velkém trval Cid,

dva dny zbývaly mu k žití,

i dal k sobě zavolati

Jimenu, svou drahou choť,

Geronima biskupa,

Faněz Alvar přišel také,

přišel rytíř don Bermudez,

přišel Gil Diaz bohatýr.

Pospolu jich bylo pět,

a Cid začal hovor tento:

„Jenž nešetřil pranikoho,

ani říši, ani krále,

ve Valencii mne našel,

na mé dvéře zaklepal,

zaklepal a zavolal mne,

připraveného mne našel,

jeho podrobit se vůli,

poslední své pořízení,

vůli svou tak zvěstuji:

„Já Rodrigo z Bivaru,

nazýván též jiným jmenem

statečný Cid, Campeador

od národů maurických –

duši poroučeje Bohu,

aby vzal ji v říši svoji,

přeji si, by tělo z prachu

prachu bylo navráceno,

aby bylo, sotva umře,

mastmi namazáno z krabic,

jež mi poslal perský král,

myto, balsamováno.

Na Babieçe bych vzpřímen

pod prapory svými seděl

za štítem, by moh král Bucar

se vším spatřit mne svým lidem.

Rozkazuji, aby nikdo

nešel v smutku, což by hřích byl,

v hedvábném spíš všichni šatě

veselí šli za mou rakví.

Přeji si, by stále zněly

nástroje vše hudební,

Jimena by vyšla v slávě

na valy v svých paní druži

nejkrásnějších, pro ten případ,

které sama zvolí sobě,

by můj objevil se dvůr

bíle, zeleně a rudě.

Chci, by po skončené bitvě

přenesli hned moje tělo

s poklady do Kastilie,

které zdědí dle mé vůle

doňa Jimena, má paní.

Chci, by nad tou bdělou stráží

don Geronimo bděl, biskup,

aby všecko dobře spravil.

Chci též, aby po mé smrti

zdědil po mně každý šlechtic,

plných pět set maravedů,

ano tisíc, zaslouží-li.

Věru chci, by všecka místa,

kastelly a pevné domy

dědil po mně, jak je drží

právě nyní don Alfonso,

nebo nikdy města, hrady

já jsem nedobýval jinak,

leda jménem svého krále,

pána svého jako jeho.

Proto nikdy nepřipustím,

by díl nejmenší těch statků

připad králům Kastilským,

nebo jsou mi všichni dlužni,

všecky statky, jež jsem zmrhal

ve všech divých řežích s Maury.

Toto všecko zanechám jim,

netřeba to vykupovat.

Item chci, by Babieçu

pochovali po mé smrti,

nebo kůň takové ceny

být lup ptactva hoden není.

Mrtvola má odveze se

v Cardeňu k svatému Petru,

v onen klášter Kastilie,

kde chci býti pochován.

Boha prosím, aby vzhled

ke mně, až opustím svět!“