II. Ó, zchvátí srdce časem bolest dravá,

Ó, zchvátí srdce časem bolest dravá,

co souzeno nám v lůně doby příští –

je síla v nás, však denně nám ji tříští

zmatených hesel nespoutaná vřava.

Kde však to jediné, ta láska pravá,

z níž velké, svaté nadšení se prýští?

Kde ona láska nejsvětější, z níž ti

naděje svitnout může do mlhava?

Ó, kéž v tom každém českém srdci vzeplá

víc lásky té, jíž nikdy není dosti,

nechť v každé hrudi záře víc a tepla!

Až bude tak – ne dříve však ni o den! –

nač potom strachovat se budoucnosti?

V té zvítězí, kdo vítězství byl hoden...