II. ŽE LIDÉ JSOU DIVADLEM BOHA I ANDĚLŮ.

Na světě chodí duše zahalené

do masky těla i účinků jeho

a ku divadlu sboru nebeského

od přírody jsou Bohem upravené.

Vše hrají, mluví, proč jsou narozené,

a mění sceny, sbory kusu svého,

v smích šatí se určení osudného,

kam nezbytná je cizí vůle žene.

Bez vůle, moci, vědomí v svém žití,

co káže Pralůno, vše každá snáší,

by nebeský sbor mohla zveseliti.

Až nebi, moři, zemi navrátíme

své maškary, pak na konec hry naší

kdo lépe mluvil a hrál, v Bohu zvíme.