II. Znělka a klec.

Vy co sobě snad dost slušně stěžujete

Že se znělka úzké kleci podobá,

V nížto tuhá sevřenost a poroba

Lapeného křovníka až běda hněte;2

Lépe učiníte, kdyže zůstanete

Ve křoví, kde prostrannosti zásoba

Není zámínkou, by mužná žaloba

Zněla steskem zavřeného křovníčete.

Jazyk, jenžto aby stal se kyrysníkem

Vězí v těžkém nevolných slov brnění,

Nemůž býti švárně hbitým harcovníkem:

Jemu protiví se obratného šiku

Čtrnáctero mrštných veršů skupení, –

Jazyk náš je jonák hulánského cviku!