II. Znělka úvodní.

Zni, znělko má, a hlahol v srdce těch,

jimž národ svěřil poklad svůj, své děti.

Tvůj zvuk ať jasně přes vše hněvy letí:

jsmeť za jedno v svých zápasech a snech.

Zni o rolníka tvrdých mozolech,

o zářném květu, lístku na poupěti,

zni o tužbách, jež sok náš v prach a smetí

nestoudně hází, zni jak hněvu vzdech!

Zni zvonem poplašným proti vší zvůli

a hlasem vzkříšení zni pro náš lid!

Ne nezůstanem’ státi v cesty půli!

Zni umíráčkem pro ty hříšné spory,

však líbezně buď spící v ňadrech cit,

jenž spojí bratry přes doly a hory.