II.

Teď jsem adjunktem na venkově.

V Praze jsem byl mladým auskultantem.

Nejsem chud. A elegán jsem dosud –

a let je mi teprv dvaatřicet..

Tehdy.. tehdy.. před osmi už roky – –

s dceruškou jsem císařského rady

X chtěl vejít v šťastný žití svazek.

Je mi teskno vzpomínati dosud

oné ženy čisté jako křišťál..

Roky dva jsem živil silný sen svůj..

kterak, bohat jměním svým a ženou

míjeti dám věčným snům své lásky

v životě občansky činorodém

.. (měl jsem hrdé, silné aspirace..)

Roky dva jsem živil silný sen svůj.

Od té doby, kdy jsem Kláru poznal,

žil jsem tak, že přehlížeje dny své

moh’ jsem říci: Ano.. jsem, jsem šťasten.

Pracovat tak zvolna, zvolna k tomu,

korálový útes vyplňovat,

aby na něm příští život vzbujel

kolem štíhlé, útěšlivé palmy –

připravovat vyplněné místo,

ostrov malý v lidském souostroví – –

vtělit v ostrůvek svůj všechno štěstí..

o němž kdy zrak čítal a sluch slyšel..

krásného. Žel Bohu – tajfun přišel.