II.

Požehnej mi, otče, požehnej mi dnes,

dítě tvé jsem, Kristův řeholník a kněz,

v ornátě teď klekám na kámen,

velebností úcty k tobě omámen:

„Žehnej, otče, zvedni těžkou ruku,

požehnej mi v srdce svého tluku!

Otec chvěl se, ruku pozvedal:

„Otec, Syn, Duch Svatý“ žhavým písmem psal.

Požehnej mi, matko, nejstarší tvůj syn

k oltáři jde nyní, volá Hospodin!

Hle, tvých dětí řady kolkolem

hoří k tobě lásky plápolem:

Žehnej, matko, zvedni drahou ruku,

kouzli štěstí, zažeň trud a muku!

Matka němě, v zmatku trojí dělá kříž,

slzy zrak jí kalí –: „Máti, nevidíš?“