III. Ariosto.

Mysl slovy spojí,

Ducha stápí v barev kráse!

Lehounce co vyvojí,

Obraznosti pohrou zdá se.

Vynálezu nevyvážné sklady,

Měnící se stále život všady,

Něžná v slohu rozmilost,

V zjevich jemná spanilost.

V outlém citu zakvétá

Mysl, plápolává jasně,

Živá mladost uplétá

Líbezně vše jeho básně.

Schopnost vazbu milostných slov pojí,

Kam co staví, nejlíp tam to stojí.

A co vábně zmateno,

Uměle rozpleteno.