III. BALLATA O MÝCH DVOU DCERÁCH.

Ta starší vážná, sto otázek v oku –

ta mladší samý smích a dětinná

a obě svěží, jak je květina,

jež blesky zryté skále pučí v boku.

Ta moudrá – ona dětsky pošetilá,

ta malá Vestálka – ta skřítek hravý,

ta snivý večer – a ta jitro svěží,

ta hnědá do zlata – a ona bílá,

jak s jabloně do neskosené trávy

se růžových a třpytných květů sněží.

A láska oběma jim v očích leží

a dobrota ve důlku brad i čílku.

A já se modlím: Čase, stůj! jen chvilku,

ať radost vyzpívá v nich svoji sloku!