III. BLAŽEN V BOHU.

Za pravdy zdrojem chci jen jíti,

a proto hnusí se mi žíti.

Jen svého toužím vidět krále,

před jiným nemohu se chvíti.

Ó kéž bych v snu jej viděl blažen,

víc, třeba chtěl bych věčně sníti,

tvář jeho v snech i v srdci nosím,

co můž’ zde oko ještě zříti?