III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,

Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,

kdy dvé se našlo pohledů, dvě duše promluvily,

kdy malinký květ nalezen uprostřed širých pouští,

kdy z jedné číše společné mír přátelé dva pili,

buď jemu za vzpomínku dík, jež spojuje dvé myslí,

jež z různých prvků složeny přec k stejným břehům cílí,

dvé duší k sobě podobných, dvé postižených stejně,

jež odloučeně žíznily a společně pak pily,

dvé poloslepých poutníků, již vnuknutím se našli

a nostalgií společnou se k sobě přiblížili,

dík za zelenou oasu, v ní pramen tryskající,

za mír a úsměv přátelský v samoty zabloudilý,

dík za poušť, za únavu též, za všechna protivenství,

za to, že život vnímáme, že jsme se narodili.