III. CESTOU ZE SINAIE.

Šel ze Sinaie a nes’ dvoje desky,

kam nesmrtelný Boha prst sám psal,

nad ním i pod ním křížily se blesky,

on velký jak Bůh v spleti jejich stál.

Šel ze Sinaie.

Tu pod sebou lid v shluku znamenal.

Much zástup tančících zřel u záhybu stezky

před zlatým teletem! Tu divý vztek ho jal.

Šleh’ písmem Boha, až tříšť jeho v skal

tříšť zapadla... „Co jsem si vychoval!“

Ta v starém klášteře zvěst zbyla staré fresky,

já kolem telete zřel tancující mezky,

kterým se satan smál.