III. Den kloní se a tisícové hynou
Den kloní se a tisícové hynou
již druhdy žili v nezkalené touze;
a tisícové klesli zemdleni
a do hrobu je štvaly hlad a nouze.
Však nad nimi se jeden klene strop
od věčných časů stejně neskonalý,
a veliký, že obejímá svět
a lidské tužby, radosti i žaly.