III. Do rozkošných časů, vlast tovidí!

Do rozkošných časů, vlast tovidí!

Naše literáctví upadlo,

Vázne papírna i pisadlo,

Ač ten náš věk dosti hadrů klidí.

Učenost se za verše už stydí

Jak matrona, když jí zrcadlo

Smutné poskytuje divadlo,

Že tvář spustlá marně hochy šidí.3

Role poetické ladem leží, –

Trochu zemčat, trochu zádeňku

Z nemrvených polí proza těží.

To však útěchou jest pro poety,

Vaří-li z těch zemčat pálenku,

Že jí nelze ztržit bez palety.