III. Do Sibiře.

Bloudím lesem, širým lesem,

v srdci bolů jed se pění;

bloudím polem, širým polem,

ale nikde klidu není.

Všude bída, všude nouze

z kalných zraků děsně patří;

všude hroby, všude krev jen,

krev mých otců, krev mých bratří.

A v té chvíli svatých hněvů

klesnu zemdlen na kolena:

Kdy ó Pane, bude bída

tvého lidu dovršena!...

Ticho! – Z dálných kraje končin

řinkot zvonků v sluch se vráží,

věčným sněhem, nekonečným

jede mladík s děsnou stráží.

Jedou kolem... okov řinčí...

Aj, toť nepodobno k víře!

Jsi ty vrah? – Kam tě to vezou?

Do Sibíře!... Do Sibíře!...