III.) Ach můj Bože! jak tak mnohá

Ach můj Bože! jak tak mnohá

Se mnou bída se potkává;

Po cestach mám kráčet ouzkých

Zde na zemi v bídach těžkých.

Zlá žádost se vzdy pravému

Zpírá našému dobrému,

Klesl bych, kdybys Ježíši

Neposyloval mou duši.

U tebe radu v neštěstí,

Potěšení v protivenství

Vzdy nalezám, a když sem byl

Nad propastí, měs uchopil.

Ty z Boha splozený synu

Vstal sy od věčného trůnu;

Vezma kladbu hříchu na se

Byls člověkem jako já sem.

Snášel sy těžké bolesti

Pro člověka nepravosti,

Smrt kříže míles podstoupil,

Bys ho k životu vykoupil.

Dle tvého, Kryste, příkladu

Trpělivý v bídě budu;

Od tebe jistou pomoc mám;

Tys můj, já tvůj, v tebe doufám.

Tvá jest má duše, y tělo,

Ať mně hrozý smrt y peklo,

Sylná mne hájí ruka tvá,

Jenž smrt y peklo přemohla.

Jestli v bídě zemdlí duch můj,

Přec, o Kryste, zustane tvůj;

Já sy zazpívám nábožně,

Hned zmizý těžkosti hrozné.

Nebeskou požívám radost

Spomínaje na tvou milost;

Mně hned nepřicházý těžce

Kráčet po trnové cestě.

Tou posylněn důvěrností

Jdu neboje se ouzkostí!

Ty mne sám Pane připravůj,

Tys má sýla, a strážce můj.

Duši v čistotě zachovej,

By se tě spustila, nedej;

Jsa živ podle tvé libosti

Tvou spatřím tvář na věčnosti.