III. IN MEMORIAM

Na stráních hor i na rozlehlých pláních,

na nepokojných vodách oceánu,

v prostorách vzdušných – všude s hromným třeskem

Smrt žne a žne. Od rána do večera,

z večera k ránu – – – A přec našla chvilku,

že vešla tiše v jizbu tvoji chudou

a Tebe, dlící nad ztrhanou přízí

u zmlknuvšího stavu, odvedla si

a položila v chladnou hlínu země.

Kdo vším si toho? Jsme už zlhostejnělí,

neb na sta lidí sejde-li ti s očí –

co na tom, odejde-li ještě jeden?

Je čas, že život nemá ceny větší,

než pýří pampelišky. Kdo si všíml?

A vším-li si kdo, pak z nás to byl jeden,

z nás dělníků, jichž dílny opuštěné

v násilném klidu zasmušile mlčí,

z nás hospodářů, kteří teskně hledí

na rozrušenou práci svého jara –

a vzdychl-li, pak nebyla to bolest

z odchodu tvého – nad sebou jen vzdychl,

neb doba je, kdy živí toho světa

závidí mrtvým. Pokoj s tebou, šťastná.