III. Já číši na ráz vyprázdnil. Tak nežíznil jsem drahný čas. –

Já číši na ráz vyprázdnil. Tak nežíznil jsem drahný čas. –

Však co to, paní hospodská! Což blbě chce mne škádlit ďas,

že víno vaše hořké dnes? – Jsem znalec, v pití vyškolen,

jak rubín jasnou barvu má a pívám je tu den co den.

Číš mrzutě jsem odstrčil. – Ba viďte, jsem to dětina;

já myslil, že jste pelyňku mi nasypala do vína –

však jak ta žhavá révy krev se zahořklou mi nemá zdát,

když med opojný vašich rtů juž okusil jsem jedenkrát!