III. Jdu parkem.

Jdu parkem.

U cesty purpurový květ

růže se sluní,

volá na mne, křičí,

hovoří dojemnou vůní,

jež kolem se vlní,

jak voda v plesa tůní

a touhou mi duši plní.

Jdu k ní,

co asi mní?

Chví se,

rdí se;

co hovoří a šepce?

horko mi v lebce.

Utrhnu tě,

usměvavá!

Konám chutě,

opadává.

Má usměvavá

na pospas větrů se dává.