III Když dneska ráno mimochodem

Když dneska ráno mimochodem

jsme dívali se na obrázky,

na neuralgickém mém spánku,

z kterého civí smutné vrásky,

tvá kadeř chvilku tančila mi,

a já se v nitru chvěl jak dítě,

jež do ohně by rádo sáhlo

a netroufá si... Tak rád skrytě

svou hlavu byl bych ke tvé přitisk,

do chladícího vánku čelo,

jen na okamžik, na okamžik,

by vše, co bolí, dobolelo.

Však toho hrdinství! Já bál se,

že hlavou uhneš, hořkost zbude...

Vždyť takhle aspoň na tom spánku

tvá kadeř dosud... se mnou... všude!