III. Když na krajinu padá soumrak líný

Když na krajinu padá soumrak líný

a mušky v slunci tančí v plachém reji,

tu děti často ze vsi přicházejí

ku mřížím parku – to svět pro ně jiný!

Tu zvědavě se kloní nad pešiny,

na starých sochách dětským okem tkvějí,

tu na fontanech a tam na aleji,

a stojí tu a hledí v noční stíny.

A nemohou se odsud odtrhnouti,

pol zvědavost, pol strach je láká v sítě,

ve stínech nocí vidí kouzlo všady. – –

Ó poesie! umdlen dlouhou poutí

u brány tvojí čekám, choré dítě,

ty neotvíráš... a přec večer tady!