III. Když nemohu Ti více již

Když nemohu Ti více již

šeptati naděje zkazku,

stavím Ti k Tvojí mohyle

stráž věrnou, věčnou svou lásku.

Když nemohu Tě obejmout,

jak srdce moje žádá,

na hrob Ti kladu pomněnky,

měla’s je vždycky tak ráda.

Volání k Tobě ztrácí se...

hrob Tvůj vstříc zeje mi hluše,

milenko, pomník Ti vystavím

z citlivých vzpomínek duše!