III. Ku pohřbu školního učitele.

Tmavá rakev jest tvé lůžko,

Pod hrudami obyt tvůj,

Ach! co v bouři tak jest úzko,

Smrt kde stán rozbije svůj;

Ní se boří hrdé hrady,

Ní se řití králův byt,

Kosou máchá v lidské řady,

K lovu strojí černou síť.

Tlouklo tvé, netluče více

Srdce šípem raněné;

Oko zhaslo, zbledly líce,

Rty umlkly ruměné;

Uvadla co letní řása

Čilost tvá i slávy blesk.

Klam zde, marnost, tam jen spása,

Tam jen pravá radost jest.

Svůj jsi láskou k Bohu žhoucí

Úřad věrně zpravoval,

U pochodně pak hasnoucí

Úkol pouti dokonal;

Nesa břímě dne i vedra,

Stezkou chodils trnovou,

Strast netíží víc tvá bedra,

Nemáš zápas s nehodou.

Slzy mládež školní line,

Ve smutek se obláčí,

Srdce její lásky plné

Žalostí! ach krvácí.

Pěstils ji co otec milý,

Ona vroucně ctila tě,

Proto z útroby proud živý

Slzí vděčných prýští se.

Truchlovrbí bude krýti

Náhrobek tvůj zelený,

Něžná mládež na něm víti

Tobě věnec růžený;

Oběť čistou s modlitbami,

Oběť knězem svěcenou

Vzhůru Otci nad hvězdami

Přinese za duši tvou.

Choť i dítky poruč Pánu,

O syrotkyť pečuje,

Blaze, v Boží kdo ochranu

Sebe i svých svěřuje!

Tam kde ctnost odměnu bere,

Se nesouží srdce víc,

Mrak neděsí noci šeré,

Tvoji tvých zas uzří líc.

V stínu mlhovité roušky,

V hrobovém zde ouvalí

Dřímej, den než přijde zkoušky,

Smrt než závoj odhalí.

Andělské ze spaní tebe

Probudí zas trouby zvuk,

Cherubů v poklidné nebe

Provodí tě svatý pluk.